Příběh podle prawdy ...
Sedí schoulená, dívá strnule a nepřítomně někam mimo a hovoří pomalu a tiše, jako by pro sebe. Drobounká šestiletá dívenka s velkýma hnědýma očima, ve kterých jako by se usadil všechen smutek světa:
"Když jsem byla u tý starý mámy, tak jsme tam byli pořád sama. A pořád jsem tam měla hlad. Ani jsem si nehrála, ani jsem nechodila ven,nic. Jenom jsem pořád ležela na zemi. Oni mi neudělali postýlku, tak jsem musela ležet na zemi. Ani jsem nic nejedla. Oni mi nedávali nic jíst, jen chleba a vodu.Ale to přeci nejde jen chleba a vodu. Oni chtěli abych umřela.Ta máma byla moc zlá a ten táta byl taky zlej. Pořád jsem se bála, že nás budou zase bít. Bili mě do krve. Ale potom přišlo hodně lidí a zachránil mě. Až já budu velká tak už snad konečně budou v hrobečku."
Z trestního spisu:
Matka dceru od narození nenáviděla, prý si přála chlapce. Svědci potvrzovali surové bidí, nadávky, odpírání stravy a křik matky, že ji stejně jednou zabije. Jedna ze svědkyň byla přítomna tomu, když matka dceři poručila, aby vylezla na okna a skočila pro bačkůrku, kterou ztratila venku. Svědkyně holčičku, která ve hrůze lezla na parapet, strhla a matce snažila domluvit. Ta ale začala dítě surově bít po hlavičce. Jindy před ní matka jedla pomalu a s požitkem šunku a k hladové a podvyživené dceři pronesla, že nedostane nic at chcípne...
Nakonec malou holčičku zachránilo jen to, že jednou rodiče odjeli na par dni pryč a dítě nechali samotnou v bytě. Dívenka vylezla do okna v šestém patře a volala o pomoc. Pomoci se dočkala, byla odvezena do diagnostického ústavu. Tam čekala rok a půl na novou "maminku". Dočkala se.
Jenu před usnutím řekla: " Když jsem byla tam u tý starý mámy tak jsem každý den brečela, protože jsem chtěla novou maminku. A pak jsi přišla ty a ty sis mě vybrala a já jsem si vybrala tebe. A ted už budeme pořád spolu."
Žiwot je k některým hodně krutý ... A ti děti za to nemůžou ...
hustýý:(:(:'(
(marie, 9. 10. 2010 20:43)